Uncategorised

Připravujeme Dětský karneval v únoru 2020.

Valná hromada SH ČMS - Sbor dobrovolných hasičů Domašín u Dobrušky -  17.1.2020 od 18:00 hodin v pohostinství "U Hrnčířů" v Domašíně.

SH ČMS - Sbor dobrovolných hasičů Domašín u Dobrušky

Domašín 20

518 01 Dobruška

email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Starosta: David Ryšavý, tel.: 603 754 723

Velitel: Josef Svatoň, tel.: 777 081 699

Přesný rok vzniku obce Domašín není možné pro nedostatek písemných záznamů určit. Předpokládá se, že by se tak mohlo stát při první kolonizaci ve 13. století, kterou prováděli mniši z cisterciánského kláštera sv. Pole, který vznikl v roce 1157 u Vysokého Újezda. Kolonizace spočívala v tom, že byly káceny hluboké lesy, které zalesňovaly krajinu, a na jejich místě byla zakládána jednotlivá sídla, základ pozdějších vesnic. Tak tomu bylo i v případě Domašína. Ve 14. století se pak obec stává majetkem rodu Drslaviců, konkrétně Mutiny z Dobrušky, který obec s přilehlými polnostmi od mnichů odkoupil.

Nejasnosti se také vyskytují v přesném původu vzniku jména Domašín. Dr. Antonín Profous v díle "Místní jména v Čechách" předpokládá, že by název mohl vzniknout od jména "Tomáš". Naproti tomu Josef Roštlapil v "Pamětech města Dobrušky" uvádí vznik jména Domašín od jména jejího zakladatele "Domacha". Jde však o pouhé dohady nepodložené historickými záznamy.

Dalším významným mezníkem v životě Domašína jsou 50. léta 17. století (a to bezprostředně  po třicetileté válce), kdy do tehdy vcelku poklidné obce, ve které žilo asi 60 osob v 15 gruntech, přicházejí noví osadníci a počet obyvatel stoupá ke 100. V 18. a 1. pol. 19. století pak rozvoj obce vrcholí rozprodejem velkých selských gruntů na malé celky, na kterých se usazují noví nájemníci. Tato skutečnost přináší první sociální rozdíly, neboť stavební ruch v obci vede k tomu, že horní část obce tvoří samostatný celek, kde žijí převážně drobní chalupníci, kteří v létě pracují u sedláků a v zimě tkalcují na doma postavených stavech. V dolní části obce na svých statcích hospodaří sedláci ovládající život v obci.

Na přelomu 19. a 20. století žije v Domašíně již 375 osob v 80 staveních. Vcelku slibný rozvoj převážně zemědělské obce je ale ukončen v polovině 20. století, kdy dochází k odlivu obyvatel, kteří odcházejí za prací do rychleji se rozvíjejících okolních měst. V roce 1960 tak žije v Domašíně pouze 282 obyvatel.

V současné době se ale lidé z měst zase vracejí k poklidnému a zdravějšímu životu na venkově, což dokazuje také naše vesnice, ve které se opět objevují nové a nově opravené domy a maminky s kočárky. I když se počet obyvatel Domašína za minulé století značně snížil, žije v současné době v naši obci 160 osob.

Ž v průběhu staletí nežil Domašín jenom tvrdou prací při obdělávání okolních polí, ale že se z něj stávala moderní, kulturním a společenským životem žijící vesnice, to dokazují také záznamy v místní kronice.

Tak například v roce 1845 byla postavena nová kaple na místě bývalého dřevěného kříže, která je jakousi dominantou při vjezdu do obce. Vedle kaple pak byla v roce 1850 zřízena první škola, do které chodily místní děti převážně v zimě. Ani ta nestačila bouřlivému rozvoji obce, proto byla v roce 1926 - 1927 postavena moderní školní budova u silnice k Dobrušce. Ta už požadavkům školství nové republiky plně vyhovovala (a vyhovuje dodnes).

Ani v oblasti kultury nezůstal Domašín pozadu. Již v roce 1911 je v obci ustaven první ochotnický divadelní kroužek sboru dobrovolných hasičů, jehož činnost s krátkými přestávkami trvala až do konce 50. let 20. století.

Toto století bylo také stoletím dvou světových válek, které zasáhly i do života Domašína. V té první bojovalo 70 mužů, z nichž se někteří nevrátili. Ta druhá ovlivnila naši obec spíše hospodářsky. Po válce pak někteří naši spoluobčané, kterými byli spíše drobní zemědělci, bezzemci a dělníci, odešli osídlovat pohraničí, čímž se počet snížil o 34 obyvatel.

Ale ani tato skutečnost nezabránila tomu, aby v 2. pol. 50. let 20. stol. (1955) byl založen pěvecký sbor, ve kterém zpívalo 16 mužů a 11 žen a který se úspěšně účastni mnoha pěveckých soutěží v okolí. V tomto roce se také představitelé místního JZD (bylo ustaveno v roce 1950) rozhodli, že  v Domašíně "otevřou" malé kino. Zakoupili proto promítačku. Po 4 letech (1959) však pro malý zájem diváků bylo toto minikino zrušeno.

Stejný osud pak měl také tělovýchovný spolek Sokol, který byl založený v roce 1956. I on se po několika letech rozpadl (1959). Od té doby byl aktivně fungujícím spolkem v naší obci právě sbor dobrovolných hasičů.

Taková je tedy historie naší malé obce ležící v malebném podhůří Orlických hor.

zdroj: Publikace vydaná ke 120 výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Domašíně

V dřívějších dobách představovaly požáry veliké nebezpečí. Stavělo se ze dřeva, proto mnohdy během okamžiku vyhořela celá města i vesnice. Pojištění proti požáru neexistovalo, a tak lidé postižení tímto živlem byli odkázáni na dary a pomoc druhých, což velmi často skončilo absolutní chudobou. Dnešní způsob hašení požárů pomocí moderní techniky nebyl znám, proto se používaly pro nás dnes primitivní metody, jako byly žebříky, háky na trhání krovů, plácačky s mokrými hadry na odlétající jiskry nebo plátěné vysmolené koše na vodu, které se podávaly z ruky do ruky. Z tohoto důvodu se v 70. a 80. letech 19 století začalo se zakládáním dobrovolných hasičských sborů.V Domašíně se mezníkem pro vznik sboru dobrovolných hasičů stal 26. duben 1883, kdy byla svolána schůze všech občanů s tímto programem. Z 28 přítomných se 18 mužů stalo prvními zakládajícími členy sboru. Velitelem byl zvolen Jan Kutík. Nový sbor se stal členem "Vzájemného pojišťovacího spolku proti ohni" se sídlem ve Spech, od kterého obdržel dvoukolovou stříkačku s příslušenstvím (4 m savic, 3 díly hadic, 21 žebříků). Stříkačka byla zprvu převážena koňmi, proto pro ni byl v roce 1888 dokoupený čtyřkolový podvozek. V tomto roce byla postavena také první hasičská zbrojnice.

V lednu 1890 proběhly nové volby výboru. Velitelem byl opět zvolen Jan Kutík, který však funkci nepřijal. Díky neshodám, které ve sboru v této době panovaly, se sbor rozpadl. Policejní řád ale zakazoval rozpouštět sbory, proto byl v červenci 1890 zvolen sbor nový se 16 novými členy. Velitelem se stal Jan Jarkovský.

V roce 1903 byla zakoupena nová čtyřkolová stříkačka "o větším výkonu" a bohatším příslušenství (to tvořilo 16 ks výstroje, 2 ruční berlové stříkačky, 8 savic, 120 m hadic, 4 koše, 3 žebříky,a 2 trhací háky).

Činnost sboru však nebyla v tomto období zaměřena pouze na pomoc při požárech a živelných pohromách. Členové se také aktivně zapojovali do kulturní a společenské činnosti obce. V roce 1911 byl za jejich přispění založen divadelní kroužek, který až do roku 1948 plnil s úspěchem svoje poslání.

V letech 1914 - 1918 byla činnost sboru na čas přerušena, neboť většina členů byla na frontě 1. světové války. Ti kteří se vrátili, pak v roce 1926 dali podnět k tomu, aby byl v obci postaven pomník padlým vojínům.

V roce 1927 byly zakoupeny cvičné plátěné uniformy a bylo rozhodnuto, že se každé úterý a pátek budou konat praktická cvičení se stříkačkou. Absence na těchto cvičeních byla pokutována částkou 5,- Kč za dvě neúčasti.

30. léta pak byla charakteristická aktivní spoluúčastí členů sboru při přípravách a pořádání společenských akcí a plesů.

V letech okupace byl sbor pověřen dodržováním civilní protiletecké ochrany a každodenními nočními občanskými hlídkami, které rozděloval velitel sboru. V této době musely být také odevzdány pamětní knihy hasičských sborů společně s obecními a školními kronikami. Hasičské a školní pamětnice však nebyly vráceny!

V roce 1950 se náš sbor slučuje se sborem dobrovolných hasičů v Miškově. V roce 1951 je pak Zemskou hasičskou  jednotou z Prahy nařízeno, aby byl vytvořen hasičský sbor při MNV, a to nejméně třináctičlenný. Nikdo se však dobrovolně nepřihlásil.

V roce 1954 byla našemu sboru přidělena motorová stříkačka a brigádnicky byla opravena stávající hasičská zbrojnice. V roce 1958 sem pak vylo zavedeno elektrické osvětlení.

Rok 1960 je rokem, kdy byla v centru obce vybudována požární nádrž. Rok na to pak činnost sboru na nějakou dobu ochabla. Přesto se od svého založení až do tohoto roku sbor aktivně účastnil při hašení 40 požárů. Dále se pravidelně zúčastňoval  požárních cvičení a soutěží, podílel se na organizaci plesů a dalších společenských akcí.

V roce 1964 byla dokončena adaptace nové zbrojnice a v roce 1965 byl zvolen nový výbor. Po letech mírné stagnace začíná sbor opět aktivně pracovat. Dokonce se hlásí noví členové, čímž se sbor značně omlazuje. Vzhledem k tomu, že se v roce 1970 náš sbor stává aktivní zálohou sboru v Dobrušce, jsou nutná častá cvičení s požární technikou. V roce 1983, tedy v roce 100. výročí založení SDH v Domašíně, měl sbor 31 členů. 

90. léta 20. století byla charakteristická značnými změnami ve společnosti které se také velmi výrazně odrazily v činnosti Sboru dobrovolných hasičů v Domašíně. Do roku 1991 nesl totiž náš sbor název "Svaz požární ochrany". V tomto roce jsme se tedy vrátili k původnímu názvu a původnímu znaku. Ani v této době se sbor příliš nezapojoval do aktivní činnosti a jeho práce byla spíše stagnující. I přesto se hlásí noví členové, kteří mají jeho činnost oživit. To se daří až v roce 1998, kdy jakýmsi stmelovacím prvkem jsou povodně, které postihly podhůří Orlických hor a kterých jsme se aktivně účastnili při pomoci v Kounově.

zdroj: Publikace vydaná ke 120 výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v Domašíně